Jsem odvážná

Když jsem někde objevila citát:  „Vyrůstat a měnit se v toho, kým opravdu jsme, vyžaduje odvahu“, uvědomila jsem si, že i já jsem odvážná.

Ještě před rokem to vypadalo, že v naší firmě zůstanu do konce svého života.

Ano, nebyla jsem moc spokojená, stále ve spěchu a stresu. Víc nemocná než zdravá. I když s dostatkem volnosti, ale stále s pocitem bezmoci. Stav připomínající jízdu na horské dráze.

A pak se to stalo.

Čas dozrál. Nešlo, to udělat jinak, dříve. Čas pro mou změnu byl právě teď.

Ano, nějakou dobu to trvalo, zrálo. Nebylo to náhlé rozhodnutí.  Nejdříve poznání, že už to takhle nechci, pak tedy poznání co chci. Vidět to co žiji, co bych chtěla žít. První kroky, zastavení, pády, emoce, pocity bezmoci a pak znovu vstání. Prostě celý proces, kterým jsem měla projít …… a díky němu jsem nyní tady, se svými prožitky, zkušenostmi….

… ano jsem odvážná, protože po dvaceti letech profesního života, obklopena „materiálnem“ v typicky mužském světě, stojím teď na startovní čáře s uvědoměním, že jsem žena, která chce svou ženskost žít.  Žít a nerozdělovat pracovní a soukromý život. Žít s uvědoměním si svých darů, jak těch „ daných“ do vínku, tak těch získaných svými prožitky. Stojím na startovní čáře a nevím, co mě čeká v první zatáčce, a mám strach. Ale vím o něm a rozumím tomu. Stojím na začátku své nové životní etapy a jsem připravena dělat „chyby“, protože vím, že „chyba“ neexistuje. Je jen prožitek a nová zkušenost a záleží jen na mě, co s ní udělám.

… ano jsem odvážná, protože chci žít a být tím kým opravdu jsem.

A za to se oceňuji a děkuji

Renata